Hrůza prázdných schrán

Prázdné mušle narážejí do vyběleného femuru berly, náhrobky dávno zašlých organismů jak loutky na provazcích kůže parodují pohyb a marně zkoušejí zpívat o bývalých perlách, mořích a hlavonožcích.

 

My však jejich zpěv neslyšíme, jen prázdné klechtání, zatímco naše vlastní prázdné tělesné schránky -  vyšisované kosti pospojované drolícími se provazci kůže - sunou se o berli a klechtají o lásce, touze, snech, naději a nekonečném smutku, který v nich kdysi přebýval.

 

Hospodský stůl připomíná hřbitov. Prázdné sklenice a v nich zasychající pěna - memento pomíjejícího času. Klechtají stejně jak mušle v rukou Číšníka. Ten však odnáší je zpět k novému naplnění. Reinkarnované pak září ve tmě a kvantovým poutem naplňují naše vlastní elementární schránky novým životem. Tak jak došly ony nového naplnění, dojdeme ho i my.

A pivo vstoupí do sklenic, naděje do nás a perly se vrátí do mušlí.

inPage - webové stránky, doménawebhosting snadno.